Avar Vlčí naděje
Avar skonal chvíli po Akimovi.
Jsou spolu v psím nebi.
Avar žil spokojený život
milován, obdivován. Dobře vychovaný s velkou
zahradou a volným přístupem do domu. Jeho rodina ho
bezmezně milovala. Moc a moc jim za to děkuji a doufám že
takové páníčky najdu i pro svá štěňátka
po Šery.
Dopis od paničky Avara
Byl to člen rodiny.
Snad se s námi měl dobře. Měl
velkou zahradu, za zahradou pole kde
honil zajíce a srnky (jednou
taky divoký prase), procházky, mazlení,
když chtěl spal s námi v
posteli, měl kocoura i nás na hraní .... A když
se před 18 měsíci narodila
Sára brali jsme to tak, že nemůžeme
devítiletého psa učit
novým kouskům a co šlo nechali jak bylo. Třeba
molitan na spaní měl u mojí
postele a ten jsme jen trochu posunuli a
dětská postýlka se dala
o kus dál než by byla jinak. Snažili jsme se mu
věnovat stejně jako před narozením
Sáry. Když jsme přijeli z porodnice a
otevřeli dveře auta, hned tam strčil
hlavu a olízal ji. Pravda,
plánovali jsme jejich
seznamování, ale ne takhle rychle a bouřlivě !
:-). Nemohli jsme ho od ní
odtrhnout. Když byla doma čtvrtý den a začala
poprvé pořádně brečet,
začal kňourat a poštěkávat a vypadal, že se vrhne
na nás, že jí něco
děláme. Spávala před domečkem v kočáru na
trávě, Jack
ležel někde poblíž a když se
vzbudila a začala plakat přišel za mnou
dovnitř.